Seminrání práce - 2.část

26. ledna 2007 v 13:48 |  Český jazyk - referáty a seminárky
4. Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce
4.1.Autoři životopisu
Životopis Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic jako první sepsal Bohuslav Balbín v díle "Bohemia Docta". Později M. Pelcl sepsal obšírnější životopis v díle "Biographien böhmischer Gelehrten". Životem Kryštofa Haranta se také zabývala Mgr. Marie Koldinská, vědecká pracovnice Výzkumného centra pro dějiny vědy, společného pracoviště Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. O Kryštofu Harantovi sepsala rozsáhlou publikaci, která vyšla v nakladatelství paseka v roce 2004.
4.2. Formální stránka díla
Cestopis je renesanční dílo, které Kryštof Harant sepsal roku 1608, tedy 10 let po vykonané cestě. Kniha má v české cestopisné literatuře 16. století významné postavení. Autor díla se představil jako literát v nejlepším slova smyslu. Při tvorbě díla velmi dbal na grafickou i obsahovou stránku. Postaral se o vznik řady dřevorytů, zachycujících jak významná místa, která navštívil, tak momentky ze života tamějšího obyvatelstva. Zhotovením těchto dřevorytu pověřil zkušeného rytce Jana Willenberga. Jan Willenberg při práci vycházel z Harantových vlastnoručních nákresů, které pořídil mimořádně důkladně a pečlivě během cesty. Než začal Kryštof Harant knihu psát, prostudoval velké množství literatury, která souvisela s tématem. V závěru cestopisu odkazoval na téměř šest set autorů, jejichž knih čerpal, ale v hojné míře i citoval. Cestopis je rozvržen do dvou dílů a má celkem 75 kapitol. Kompozičně se člení do šesti částí, z nichž první tři tvoří první díl a zbývající tři druhý díl. Oproti ostatním cestopisům té doby je zvláštní tím, že zpáteční cestě je věnována jen necelá čtvrtina díla. Ve svém díle se zmiňuje o svých předchůdcích, jako byli např. Kabátník, Prefát. Jejich díla srovnává se svým a vytyčuje rozdíly a zaměření těchto děl. On se zaměřuje především na náboženské problémy a jeho dílo má politicko-naučný charakter.
4.3. Obsah díla - První díl cestopisu - Cesta z království Českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Judské a dále až do Egypta, potom na horu Sinai, Oreb a sv. Panny Kateřiny, ležící v pusté Arábii
Kniha o cestě do Svaté země je popisem nejen cestování samotného, ale i zvyků a obyčejů v zemích, které Kryštof s Černínem prošli. Kryštof byl velmi sečtělý, na cestu se vypravil až po té, co přečetl v té době vše dostupné o navštěvovaných zemích, znal dopodrobna bibli, včetně např. krokové vzdálenosti mezi jednotlivými místy. Kryštof se vydal na cestu 30. března 1598, když habsburská říše byla již 5 let ve válečném stavu s Turky a on sám se předtím války účastnil. To bylo pro něj velmi nebezpečné, ale on se po celou dobu vydával za italského kupce a mluvil italsky. Od 13. století se Osmanská říše stále více rozpínala na západ až se dostala do Vídně, vedly se proti ní křižácké výpravy, které byly jen střídavě úspěšné. Teprve v 16. století se Osmanská říše začala rozpínat i na východ a na jih. Jižní Slovensko se tak dostalo pod nadvládu Turků po dobu 150 let. Kryštof Harant odjel s Heřmanem Černínem z Chudenic z Prahy do Plzně, odtud do Halle v Bavorsku, z Halle do rakouského Insbruku, kde v té době bylo Tyrolské panství a přes Brixen (pozdější místo pobytu K.H.Borovského) do Tridentu v Benátském panství. Odtud přes Mestre do Benátek, do kterých dorazili 19. dubna. V Mestre však Kryštofa Haranta a jeho přítele Heřmana Černína čekal jistý problém, který však Kryštof Harant velmi chytře vyřešil. Viz ukázka č. 1.
Ukázka č. 1__________________________________________________________________
V Tridentu jsme si museli opatřit potvrzení, že jedeme ze země, v níž je "dobré povětří", což znamená především, že tam není mor. Takový je zvyk v zemích vlašských i okolních. Přijde-li poutník do nějakého města, musí se tímto potvrzením vykázat. Nemá-li je, není do města vpuštěn a je nucen strávit čtyřicet dnů (la quarantena) v nějakém špitále nebo na místě k tomu určeném. Teprve poté může v cestě pokračovat. Tak se zde chrání před morovou nákazou. Na druhý den jsme přes malá městečka dojeli do Mestre, odkud jsme se chtěli dostat lodí do Benátek. Koně jsme prodali již v Tridentu a do Mestre dojeli na koních najatých. Přepravovali jsme se nastoupit na loď, když tu se přiblížil úředník, který chtěl vidět naše osvědčení.
Heřman Černín mu je s klidem předložil. Muž četl, podíval se na nás podezíravým pohledem, opět četl a pak zavrtěl hlavou. "Jste tři a na listině jsou napsány jen dvě osoby: Signor Hermano Cezernin de Chudenic co uno servitore …" Tedy pán a jeden sluha. Opravdu, úředník v Tridentu moje jméno vynechal. "Pro osvědčení jsme byli v Tridentu všichni tři", začal Černín vysvětlovat, ale muž ho ani nenechal domluvit. "Když jste byli tři, snad si to v Tridentu budou pamatovat. Vraťte se tam, ať potvrzení opraví."
Jet zpátky patnáct mil, zvlášť když jsme zde již stáli jen se zavazadly a bez koní? To se nám hodilo ze všeho nejméně. A tak mi blesklo hlavou, jak se z této nepříjemné situace vyvléci. "To potvrzení je správné. Toto je pan Herman Cezernin", ukázal jsem na přítel. "Mé jméno je de Chudenic. A zde", ukázal jsem na sluhu, "je náš servitore. Je to v nejlepším pořádku." A tvářil jsem se tak bezstarostně, jako by to opravdu v nejlepším pořádku bylo. Protože u Vlachů není zvykem, aby někdo měl dvě či tři příjmení, ještě doplněná jménem panství, úředník se s tím spokojil, uvěřil mi, …1
Z Benátek pluli lodí Silvestr na Kypr, který byl italskou državou. Ale než se vypravili na loď, museli čekat a prohlédli si Benátky, kde v té době se projíždělo 4000 gondol na Canale Grande, navštívili Chrám sv. Marka, zbrojnici, sídlo benátského dóžete. V Benátkách však pro ně bylo draho, proto odjeli do Padovy a Ferrary a vrátili se zpátky až před příjezdem lodi. Na lodi byli v přestrojení františkánů, aby na sebe co nejméně upozornili a byla to loď pro 200 lidí, pozorovali delfíny, létající ryby. Polovina posádky byli vojáci jako ochrana cestujících proti pirátům. V knize Kryštof podrobně popisuje město a místa která navštívil. Také se v díle zabývá historií a správním zřízením Benátek. Při plavbě míjeli řecké ostrovy Korfu, Peloponés, Krétu. Cestou na ostrov Kypr se ještě zastavili na ostrově Kandii, kam dorazili 31. července. Zde strávili 2 týdny a 14. srpna vypluli k ostrovu Kypr. Z Kypru, který byl obydlen Turky i Řeky, se přes město Ráma vypravili do Svaté země (Palestiny) nákladní plachetnicí na pytlích s bavlnou a dostali se do bouře. Když do pluli do města Rámy, museli zůstat na lodi, protože z lodi mohli vystoupit až za doprovodu trucelmana, což byl emisar, který za ně měl odpovědnost a na druhé straně za ně vše s úřady vyřídil. Jakmile vstoupili na pevninu, Turci je hned o vše obrali, o oblečení, jídlo, peníze. Prohlédli se město Rámu, odtud odjeli na oslech do Jeruzaléma. Než byli puštěni do Jeruzaléma, museli dvě hodiny čekat než přišel hejtman zámku, turecký subassa, kterému museli odpovídat na jeho otázky odkud a kdo jsou. Teprve poté byli vpuštěni do města, kde byli ubytování v klášteře sv. Salvátora. 5. září navštívili, za doprovodu představeného kláštera, Boží hrob. Vypravěč podrobně popisuje prohlídku celého kláštera, porovnává ho s chrámem sv. Víta a konzultuje to se svým přítelem Černínem. Toto srovnání mě přišlo velmi zajímavé a originální, proto jsem vybral následující ukázku.
Ukázka č. 2__________________________________________________________________
Jenže mým úmyslem nebylo jen jeruzalémský chrám popsat, ale také porovnat jej s chrámem sv. Víta; byly si totiž podle mého názoru podobné, což čtenářům Prefátovy knihy jistě nepřišlo na mysl. I Černínova otázka mi to potvrdila: "V čem myslíš, že se sobě podobají?". Rád jsem mu vysvětlil, už proto, abych si svůj názor ještě ověřil. "Tak třeba vstup do kostela: do jeruzalémského chrámu vedou jediné dveře, zrovna jako do Svatovítského chrámu. Kaple sv. Šebestiána se sakristií, to je kaple Panny Marie zde. Kaple sv. Anny se může srovnat s kaplí vězení. Další kaple sv. Voršily a jedenácti tisíc panen, kde se pochovávají páni z Pernštejna, ta je jako místo, kde dali Kristovi ocet a žluč. Kaple sv. Jana, kde jsou pochováni Břetislav a Bořivoj, synové prvního českého krále, má obdobu v jeruzalémské kapli, kde metali los o šat. Kaple sv. Apolináře má dveře do podzemí zrovna jako kaple sv. Heleny, kde byly nalezeny kříže. Kaple, kde jsou pohřbeni čeští králové Přemysl Otakar I. a II., odpovídá zde té, v níž seděl Kristus, když mu kladli na hlavu trnovou korunu. Kaple sv. Alžběty s kruchtou…
se podobá kapli hory Kalvárie", doplnil mě Černín už sám a zřejmě se připojil k mému přesvědčení, že to srovnání bude českého čtenáře zajímat. Připomínal: "Místo, kde je hrob císaře Karla IV., se podobá jeskyňce hrobu božího." Spolu jsme pak hledali další podobnosti: tvar stavby, zde bez oken, polohu kůru…2
V pondělí 7. září se vydali po mši společně s vikářem k bráně sv. Štěpána a pak dál do údolí Josafat (Josafat znamená - Pán jest soudce), tou cestou, kudy šel Kristus po poslední večeři do zahrady na Olivetské hoře, kde setrval v motlitbách. 8. září se vydali společně s několika mnichy a vikářem do města, kde si prohlédli další pamětihodnosti. Podnikli také cestu k řece Jordán, ve kterém se umyli. 12. září se pak vydali na oslech do Betléma. Zde autor uvádí docela zajímavou a zvláštní informaci o tom, co musí udělat křesťan, když při cestování potká Turka. Viz ukázka č. 3.
Ukázka č. 3__________________________________________________________________
Než jsme sjeli z vrchu dolů, uviděli jsme, že proti nám jede nějaký Turek s dvěma služebníky. "Musíme sesednou," volal na nás vikář, "když potká křesťan Turka, musí sestoupit a stát, až ho Turek mine." A protože někteří jeli dál, křičel na ně: "Descavalcate!" Všichni už zastavili a sestoupili na zem, jen pan Donato patrně neporozuměl, slyšel asi "Cavalcate!" a pobídl ještě osla k běhu. Turek hmátl po kameni ze zdi vinice a výhružně zamířil k Donatovi; ten, když to zpozoroval, strachem z osla spadl. Turek se zasmál a klidně pokračoval v jízdě.3
4.4. Obsah díla - Druhý díl cestopisu - cesta z Jeruzaléma do Egypta a velikého města Kaira, odtud dále do Arábie pusté, k moři Rudému, k hoře Sinai, Oreb a svaté Panny Kateřiny
Ve druhé knize popisuje autor cestu z Jeruzaléma zpět do města Rámy, kam dorazili 20. září. V této kapitole vypravěč popisuje zvláštní způsob konzumace pokrmu, který mi přijde velmi zvláštní a také zajímavý. Viz ukázka č. 4.
Ukázka č. 4__________________________________________________________________
Až k poledni přijel trucelmana a donesl nám husu plněnou rýží; posadili jsme se po turecku na zem, on rukama tu husu trhal a z dlaní nám přisýpal rýži. Smáli jsme se tomu způsobu, ale on prohlásil, že to je nejstarší předkládání pokrmů…4
Z města Rámy pokračovali do města Gaza a dál do egyptského přístavu Damiáty, kam dorazili 28. září. V přístavu byli jejich zavazadla jako již několikrát prohledány Turky, kteří jim však tentokrát nic nevzali. V přístavu byli přivítáni vicekonzulem francouzského krále, který je provedl městem ke svému příbytku a ubytoval je u sebe. O několik dní odcestovali lodí do města Kaira. Ve městě na doporučení vícekonzula vyhledali konzula francouzského krále, který je přátelsky přivítal, pohostil a ubytoval. Odtud pak 9. října pokračovali s karavanou na velbloudech dál k Rudému moři, do pusté Arábie, až se dostali ke klášteru sv. Kateřiny, kde je mniši zvaní kalojeři přivítali a ubytovali ve zvláštním příbytku. Viz ukázka č. 5.
Ukázka č. 5__________________________________________________________________
Skrze dvojí pevná vrata vešli jsme dovnitř. Mniši zvaní kalojeři nás přivítali, my jsme poděkovali a vystoupili jsme pak po schodech do vykázaného příbytku;byla to úplně prázdná komora, bez loží, stolů a lavic, jen při stěnách byly nízké zídky z cihel na slunci sušených, ale bez slámy a bez matrací…5
V neděli 18. října ještě za tmy opustili klášter sv. Kateřiny a začali společně s trucelmanem a dvěma Araby, kteří slouží v klášteře vystupovat po širokých stupních na horu Oreb. Při cestě na horu Oreb přišli k první památce, ke kapli "zjevení Panny Marie". Od kaple pak pokračovali dále a došli k bráně mezi skalami, která neměla vrata. Když dorazili na náhorní plošinu, viděli již před sebou horu Sinai. Dále šli kousek po rovině a potom začali stoupat na horu Sinai. Po dosažení vrcholu a následném sestupu začali s výstupem na horu sv. Panny Kateřiny. Výstup na horu sv. Kateřiny byl velmi těžký. Když konečně dosáhli vrcholu, naskytl se jim výhled na Rudé moře, přístav Thor, vrchy i pouště. Dne 19. října se vydali na cestu zpět do města Kaira, do kterého přicestovali 26. října. Hned druhý den se společně s tlumočníkem vydali na prohlídku města. Tlumočník jim ukázal několik výstavných škol, nejznámější kostely, nemocnice, různé bazary a spoustu dalších krámů. Prošli také několik náměstí, přičemž na každém z nich probíhali obchody s nějakým zbožím. 30. října pluli lodí z Kaira do Alexandrie a odtud 11. listopadu do Benátek a domů.
5. Závěr
Tato kniha byla prvním cestopisem, který jsem přečetl. Přestože mě cestopisná literatura nikdy nelákala, rozhodl jsem se to alespoň jednou zkusit. Harantův cestopis se mi četl poměrně dobře a celkem mě i některými zajímavými pasážemi zaujal. Z knihy jsem získal mnoho poznatků o způsobu života a zvycích obyvatel cizích zemí (např. o Turcích a Arabech). Autor čtenáře rovněž seznámil s mnoha památkami tamějších zemí. Mimo jiné se ve své knize věnuje i historii a případně i správnímu uspořádání některých míst. Poměrně nudně na mě působily popisy některých cest. Podle mého názoru je také velmi originální, jak se Harant téměř v každé kapitole zmiňuje kolik vlašských a českých mil již mají za sebou.
Ukázky, které jsem zařadil do seminární práce, jsem vybral podle toho, co mě v knize zaujalo, případně co mi přišlo nějak zvláštní. Vzhledem k tomu, že se vůbec nezajímám o náboženství, jsem náboženskou stránku díla nijak nerozebíral.
6. Použitá literatura
novák, Arne: Dějiny českého písemnictví, Brána 1994, Praha
hrabák, Josef: Starší česká literatura, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1964
vlček, Jaroslav: Dějiny české literatury I., Český spisovatel, Praha 1951
lehár, Jan a kol.: Česká literatura od počátku k dnešku, Nakladatelství Lidové noviny, 2004
koldinská, Marie: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Cesta intelektuála k popravišti, Paseka, Praha-Litomyšl, 2004
šťastný, Radko: Čeští spisovatelé deseti století, Vimperk, 2001
tichá, Zdeňka: Jak staří Čechové poznávali svět, Praha, 1984
tichá, Zdeňka: Cesta starší české literatury, Praha, 1984
petrů, Eduard: Vzrušující skutečnost, Ostrava, 1984
kožík, František: Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha, 1988
1 František kožík, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha 1988, s. 16.
2 František kožík, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha 1988, s. 64 - 65.
3 František kožík, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha 1988, s. 90.
4 František kožík, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha 1988, s. 105.
5 František kožík, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, Praha 1988, s. 130.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sm sm | E-mail | 22. října 2007 v 15:30 | Reagovat

kdyz myslite a nemate tady zadny dobry referat tak uz tady nikdy neprijdu tak bezte do prd...

2 wlyclgbxtc wlyclgbxtc | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 4:44 | Reagovat

M3FJOx  <a href="http://geadtarkdjyt.com/">geadtarkdjyt</a>, [url=http://joerbhuekweo.com/]joerbhuekweo[/url], [link=http://ejnzgawucius.com/]ejnzgawucius[/link], http://briqgrkryvny.com/

3 mmldsvonkp mmldsvonkp | E-mail | Web | 15. května 2009 v 18:44 | Reagovat

asJkNv  <a href="http://jfiogyxwlhni.com/">jfiogyxwlhni</a>, [url=http://igpcfczfupar.com/]igpcfczfupar[/url], [link=http://esmyxqrqrwuf.com/]esmyxqrqrwuf[/link], http://shwptuhnodgj.com/

4 yozwphumv yozwphumv | E-mail | Web | 6. června 2009 v 7:16 | Reagovat

XL8Xvo  <a href="http://dqyxbnkverqc.com/">dqyxbnkverqc</a>, [url=http://pdcemmzoamgs.com/]pdcemmzoamgs[/url], [link=http://npqtrmikbsby.com/]npqtrmikbsby[/link], http://gxblocjehcnr.com/

5 ZdenekR ZdenekR | E-mail | 17. ledna 2017 v 16:09 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na milanvojtech.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama