Seminární práce - 1. část

26. ledna 2007 v 13:48 |  Český jazyk - referáty a seminárky
Technická univerzita v Liberci,
Fakulta pedagogická
Seminární práce
Téma
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - cestopis - Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce z království Českého do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii
Milan Vojtěch
1. ročník
ČJ - D
Starší česká literatura
OBSAH
  1. Vymezení literárního žánru
  2. Doba a vznik cestopisů
  3. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
    1. Život Kryštofa Haranta
    2. Harant - spisovatel a skladatel
  4. Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce
    1. Autoři životopisu
    2. Formální stránka díla
  5. Závěr
  6. Použitá literatura
1. Vymezení literárního žánru
Cestopis jako literární žánr podle své funkce můžeme zařadit do literatury zábavné, ale i naučné. Vzhledem k těmto funkcím se v něm mísí fakta a autorovo umělecké zpracování. Tyto dvě vlastnosti, zábavnost a naučnost, by měly být v cestopise dobře vyvážené, protože přemíra jedné či druhé změní cestopis buď v pohádku nebo strohé poznámky. Na vývoji středověkých cestopisů můžeme zřetelně sledovat jak se měnily preference k hlavní funkci cestopisného díla. Jedná se o Literární žánr reagující na potřeby exotiky a dobrodružství líčením cizích zemí. Konfrontuje domov s neobvyklými poměry v cizině. Popisuje zážitky a postřehy z cest.
Hlavním zdrojem cestopisného materiálu jsou vlastní zraková zkušenost se skutečností a následně nutnost popisu jedinečného vizuálního zážitku slovy. Dalšími zdroji jsou: 1. ústní reference - pověsti či různé příběhy, které jsou spojené s danou lokalitou, 2. literární reference - patří sem cestopisy předchůdců, odborně zaměřená kulturně-historická pojednání a odborně zaměřená geografická pojednání. Text cestopisu může být kompozičně uspořádán dvěma způsoby. Cestopis má buď prostorovou osu (místopisné názvy kapitol či oddílu) nebo časovou osu (deníková forma). Často mohou být obě hlediska různými způsoby zkombinována. Umělecká hodnota cestopisu závisí na atraktivitě procestované země a na autorově temperamentu, rozhledu, zájmech pozorovacích schopnostech, vypravěčské invenci, …atd. Dominantní postavou je autor, vedle něhož se objevují i další postavy, které však mají jen sekundární postavení, jež je podřízené hledisku vypravěče.
2. Doba a vznik cestopisů
Vývoj cestopisů jako samostatného žánru je dlouhý. Jeho počátky můžeme sledovat již ve 4. století, ale cestopis jako už plnohodnotný žánr se objevuje na českém území až ve 14. století a nejslavnější díla vznikají ve století 15. v době renesance.
V době vlády Jiřího z Poděbrad a dále pak za krále Vladislava, se začaly kromě literatury teologické rozvíjet i díla, která měla společenský a národní charakter. Mezi tato díla se začlenily i cestopisy. Důvody pro psaní cestopisů byly různé. Mezi nejčastější patřilo diplomatické poslání, ale také poslání náboženská a kupecká. Dalším důvodem byla touha po vzdělání a poznání neznámého, touha po dobrodružství, která obracela kroky cestovatelů na Západ, na Jih a také i na Východ. Členy družin tvořili vysoce postavení šlechtici, ale i jejich panošové, kteří většinou sehráli významnou roli v zaznamenávání těchto událostí.
Záznamy těchto cestovatelských výprav jsou velice různorodé. Dále i jejich věcné záznamy jsou na různých úrovních. Dochovaly se jak pouhé úryvkové záznamy, tak i dlouhá obsáhlá líčení, které se dostávají až k zevrubným popisům. V cestopisech jsou zaznamenány veškeré důležité i méně podstatné informace z cest. Např. Jak naši cestovatelé nazírali na cizí kraj a lid, a naopak jak byli naši cestovatelé přijímáni v odlehlých končinách.
Počátek cestopisů u nás učinil Vavřinec z Březové, který přeložil cestopis rytíře Jana Mandevilly, jenž se u nás těšil velké oblibě. O tom svědčí skutečnost, že byl čten až do počátku 18. století, kdy ho nově vydal Václav Matěj Kramérius. Dalším přeloženým cestopisem u nás byl Milion, v němž Benátčan Marco Polo vylíčil své cesty po Japonsku, Číně, Sumatře, Jávě ale i Sibiři. Oba cestopisy byly do češtiny přeloženy kolem roku 1400, ale Milion nedosáhl takové popularity jako Madevillův cestopis.
Pak už na scénu nastupují původní české. Jako první vznikl Deník poslův krále Jiřího ke králi franskému Ludvíkovi XI., léta 1464 vyslaných. Po něm následují další cestopisy: Černínův, Donínův, Harantův, Hasištejnského, Prefáta, Šaška z Bířkova, Mitrovicův, a třeba také Léryho.
Humanistické cestopisy byly první vlaštovky, které nám přinášely poznání světa za našimi hranicemi. Zájem o cestování přinesl rozvoj dějepisné a zeměpisné oblasti. Poznatky, které cestovatelé popsali ve svých knihách byly inspirací pro další generace cestovatelů, kteří také chtěli zakusit dobrodružství v cizích zemích. Někdy se příležitost naskytla v podobě různých poselství, které podnikaly králem pověřené družiny. Některé cestopisy byly důležitým přínosem v oblasti našeho vzdělání a nejednou se také staly podnětem k překonání společenských předsudků, které tehdejší lid měl o dalekých zemích.
3. Kryštof Harant z Polžic a z Bezdružic
3.1.Životopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic
Kryštof pocházel ze staročeské rodiny rytířů harantů z Polžic, což byla ves v klatovském kraji, nyní připojená k Horšovskému Týnu. Narodil se roku 1564. České školy byly tehdy znamenité, naučil se v nich latině a řečtině, osvojil si i jazyk německý a vlašský. Seznámil se s vědami a s uměním, zejména hudebním. Když mu bylo dvanáct let, dostal se do pážecí skupiny Tyrolského arcivévody Ferdinanda II. (což byl bratr císaře a českého krále Maxmiliána II.) v Insbrucku. Nalezl zde dost příležitostí rozšířit své vědomosti a protože se uplatnil svým ušlechtilým chováním a vtipem, brával jej arcikníže s sebou na všechny cesty, také do Itálie a Německa. Když mu zemřel otec (1584), vrátil se do vlasti. V roce 1587 mu zemřela matka. O rok později se oženil s Evou Černínovou z Chudenic, která mu přinesla věnem podíl statku v Toškově nad Mží. Z tohoto manželství měl Harant dceru Lidmilu Kateřinu (1589) a syna Viléma Humprechta (1592).
Když vypukla válka s Turky (1593-97), kteří vpadli do Uher, vypravil proti nim císař Rudolf II. velké vojsko a mnoho českých pánů táhlo bojovat proti nepříteli křesťanstva. Také Harant přijal velení nad oddílem českého vojska a počínal si (podle svědectví Jonaty Bohutského) velmi statečně, což ocenil Rudolf II. po skončeném tažení zvláštním ročním platem 700 zlatých (1597).
Téhož roku však zemřela jeho manželka a on odevzdal obě své děti k vychování příbuzné, paní Lidmile Markvartové z Hrádku, také rozené Černíkové z Chudenic, sídlem v Plzni. Chtěl se totiž vydat na cestu do Jeruzaléma, aby překonal zármutek a také aby se vyrovnal krajanům, kteří takovou cestu už podnikli. V roce 1598 se vydal se svým švagrem a přítelem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Svaté země, Palestiny, Egypta a Kypru.
Po návratu (1598) zůstal nějaký čas v Plzni. Roku 1599 mu obě děti k jeho velké žalosti zemřely. Císař Rudolf, který se v té době uchýlil také do Plzně, zde poznal blíže Haranta a 1.5.1601 jej jmenoval svým komorníkem a radou. V Praze se Kryštof vyznamenal několika básněmi, byl u dvora vážen a využil toho k žádosti o povýšení do panského stavu. 23.června 1607 učinil slib.
Ještě před tím, roku 1603, se podruhé oženil, vzal si Barboru Miřkovskou z Tropčic a 26.8.1604 se jim narodila dcera Rozina Alžběta, pokřtěná jordánskou vodou, kterou Harant z cesty přivezl. Z věnování, které vepsal měštěnín Bohutský do Veleslavínova spisu lze poznat, že Harant byl už proslulý jako hudební skladatel. Připomíná se tam, že i Alexandrii složil na text žalmu šestihlasý zpěv. Na svém hudebním umění si Harant zakládal- heslo, které si zvolil pro první vydání cestopisu, totiž ,,Virtus ut sol micat" (ctnost září jako slunce), vyjádřil hudebními slabikami (ut sol mi).
Barbora zemřela 10.7.1607 po narození dítěte. Třetí manželství s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic nebylo už tak šťastné a klidné. Když zemřel císař Rudolf II. (1612), jeho nástupce Matyáš si Haranta rovněž oblíbil a povýšil ho do hodnosti dvorního rady. Harant za jeho vlády opět cestoval, navštívil Itálii, Německo a navíc také Španělsko. Mezitím jeho žena, v pondělí po sv. Alžbětě, 19.11.1612, koupila od Adama Škopka z Bílých Otradovic druhou polovici hradu i městečka Pecky, se zlatými doly a s vesnicemi jménem Lhota, Staňkov, Vidonice, Velká Borovnice, Bělá, Radkyně a Rašín, za 36,000 kop. Od tohoto času pobývala Harantova rodina na Pecce a Harant přijížděl čím dál častěji.
Brzy potom vznikly rozbroje mezi katolíky a stranou pod obojí. Harant, dosud horlivý katolík, přestoupil se svou rodinou k evangelictví a začal sloužit Fridrichu V. Falckému. (Erben usuzuje, že ho k tomu přiměli přátelé a snad i ctižádost, aby se mu dostalo hodností které tehdy český sněm svým přívržencům rozdával.) V pohnutých dobách povstání stál na straně stavů proti králi (1618-1620). Od léta 1619 zastával řadu funkcí. Byl komisařem nad vojenským lidem ze tří krajů, když nařídili stavové výpravu proti císařské moci. V červnu toho roku jako velitel dělostřelby dal rozkaz ke střílení, přičemž dělové koule létaly prý až do oken císařského hradu ve Vídni, takže král Ferdinand II. byl v nebezpečí života. Tato událost svědčí o jeho univerzálnosti, ale také si tím podepsal rozsudek smrti. Později byl v hradeckém kraji členem komise, která odhadovala cenu statků odňatých katolíkům a klášterům. A když byl v srpnu zvolen za českého krále falckrabě Fridrich, jmenoval Haranta svým radou a posléze také prezidentem české komory. Harant k tomu složil německou přísahu před knížetem Kristianem Anhalským a kancléřem Václavem Vilémem z Roupova. Do úřadu byl uveden nejvyšším písařem Kašparem Kaplířem ze Sulevic. Pohyboval se tedy neustále mezi hlavami českého odboje. K jeho poctě byl roku 1618 ražen zlatý a stříbrný peníz s jeho tváří a znakem. Později se mu dostalo uznání, že nečinil rozdíl mezi osobami podle vyznání a že katolickým knězům neodebral platy. Zdá se však, že své odbojné činnosti začal brzy litovat, podle některých zpráv radil ve shromáždění stavům, aby se podrobily císaři Ferdinandovi a přijaly jej za krále.
Bělohorská bitva učinila českému povstání smutný konec. Po 8.listopadu Harant odjel z Prahy na hrad Pecku a domníval se že jako mnozí jeho druhové se bude muset vystěhovat a hledat útočiště v cizině. Než se však k tomu odhodlal, přijel pro něho počátkem března 1621 oddíl císařského vojska a zajal ho. V čele skupiny ozbrojenců, která ho zatýkala stál dokonce sám Albrecht z Valdštejna. Když vyjížděl Harant ze zámku na padací most, vzal mu vítr z hlavy klobouk. Vzpomněl si na pověru a hořce zažertoval:,, Kdybych byl Římanem, vrátil bych se a nevyšel bych dnes z domu ani na krok."
V Praze byl s ostatními obviněnými uvězněn na Pražském hradě při úřadu purkrabském. Byl obžalován, že porušil věrnost králi Ferdinandovi, za odstoupení od katolictví v roce 1618, důchody království že obracel ve prospěch buřičů a dal střílet na císařský palác ve Vídni. Marně se omlouval. 19.června byl odsouzen k trestu smrti mečem, ale tak, aby hlava zůstala při těle. Jmění propadlo-kromě věna manželky-císaři.
Ke smrti ho připravoval Jan Rosacius Hořovský, církevní správce u sv. Mikuláše. Ten podal později svědectví, že Harant byl velmi sklíčen. Vysvětloval zpovědníkovi, že úřad mu direktoři vnutili pod pohrůžkou ztráty cti, hrdla a statků a že se vždy snažil chovat spravedlivě. Poslední chvíle svého života strávil s pánem Václavem Budovcem z Budova, hrabětem Jáchymem Ondřejem Šlikem, rytíři Vilémem Konecchlumeckým a Bedřichem z Bílé.
20.6. byli všichni odsouzení převezeni na Staroměstskou radnici. V pondělí 21.6.1621 byl Harant společně s dvěma pány, sedmi rytíři a sedmnácti měšťany popraven. Ráno v pět hodin byla vypálena salva z děla. Císařští rychtáři přišli mezi vězně a volali je k provedení ortelu, nejdříve hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika a Václava z Budova.
Harant si znovu stěžoval knězi Janovi, že se mu děje velká křivda a prosil ho, aby oznámil jeho manželce tyto vzkazy: předně, aby věrně setrvala při náboženství, děti aby dala vychovat pod obojí a konečně aby s poddanými nakládala mírněji a chudým aby odpouštěla roboty. Kněz Jan všechno vyřídil, ale paní Harantová se vzkazy neřídila-naopak.
V poslední modlitbě vzpomínal Harant na svou velkou cestu: ,,Ach můj bože, jaké země jsem projel, v jakých nebezpečenstvích jsem býval, kolik dnů chleba nevídaje. Pískem jsem se jednou zasypal a ze všeho mi můj milý pán bůh pomohl. A nyní v své vlasti musím umřít. Odpustiž, pane bože, mým nepřátelům..."
Na zavolání Harantova jména ho kněz doprovodil na lešení.
,, V tebe jsem, pane bože můj, od mladosti doufal, nedej mi na věky zahanbeným býti.." řekl Harant.
Přeříkal s knězem modlitbu, pak svlékl kabát, poklekl a nastavil hlavu katovu meči. Jeho tělo bylo i s hlavou vloženo do truhly a vdově bylo povoleno, aby si je odvezla. Ještě téhož večera byl Kryštof Harant tiše pochován. Vdova přestoupila i s dětmi na katolickou víru, děti dala k převýchově jezuitům a je zajímavé, že roku 1625 se vdala za Heřmana Černína z Chudenic, který doprovázel Haranta do Svaté země.
3.2. Harant - spisovatel a skladatel
Harant byl nesporně výrazná a zajímavá osobnost české hudby a na sklonku 16. a na počátku 17. století. Vzhledem k tehdejšímu evropskému hudebnímu vývoji se Harant jeví jako anachronický skladatel, který sice ve svém díle zjednodušil skladebnou techniku nizozemských vokálních polyfoniků, ale výrazově ji zintenzívnil hloubkou a pravdivostí svého hudebního, lyricky zvroucnělého výrazu.
Nejcennější složkou Harantových skladeb tvoří nepochybně jednotný, monotematický charakter a podivuhodná stavebná sevřenost. O jeho významu v renesanční vokálně polyfonické hudbě svědčí také skutečnost, že ještě v době Harantova života pronikla jeho díla do center tehdejšího evropského hudebního dění, kde dosáhla zaslouženého uznání a respektu.
Zachovaly se pouze dva vícehlasé modety a pětihlasá mše Missab quinis vocibus. Jinak složil mnoho světských i duchovních písní, které se však bohužel nedochovaly.
Z jeho spisovatelské činnosti je nutno vyzvednout jeho rozsáhlý cestopis do Svaté země, který vyšel tiskem roku 1608 a to především z hlediska hudebně historického. Jedna z nejzajímavějších kapitol popisuje námluvy u Turků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BillyEvoke BillyEvoke | E-mail | Web | 3. března 2017 v 19:38 | Reagovat

wh0cd721197 <a href=http://buypropecia2017.com/>propecia tabs</a>

2 Write My Papers Write My Papers | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 19:16 | Reagovat

essay writing services <a href="https://essaywritingservices.us.org">wedding speech writing service</a> essay writing services <a href=https://essaywritingservices.us.org>writing services</a>

3 Homework Now.Com Homework Now.Com | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 15:34 | Reagovat

writing essay <a href="https://essaywriting.us.com">essay writing</a> college essay writing <a href=https://essaywriting.us.com>essay writing</a>

4 Pay Day Loans Pay Day Loans | E-mail | Web | 10. února 2018 v 11:28 | Reagovat

no fax payday loan <a href="https://paydayloan.us.org">payday loan online lenders</a> payday loans portland <a href=https://paydayloan.us.org>payday loan</a>

5 WilliamDit WilliamDit | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 20:10 | Reagovat

Whoa lots of superb information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama