Esej - Cizinci a čeština

26. ledna 2007 v 13:37 |  Český jazyk - referáty a seminárky
technická univerzita v liberci
fakulta pedagogická
úvod do studia lingvistické bohemistiky
esej - jazyk kolem nás
Téma - Cizinci a čeština
Milan Vojtěch
1. ročník
Český jazyk - Dějepis
Obsah:
  1. Úvod - Složitost českého jazyka
  2. Stať
  3. Obtížnosti skloňování
  4. Časování a slova vůbec
  5. Další pravopisné nástrahy
  6. Závěr - Po zvládnutí těchto pravidel
Zdá se vám český jazyk poměrně jednoduchý a nic příliš složitého na něm nevidíte? Je to tím, že s češtinou jste se narodili a používáte ji od útlého dětství. Množství pravidel, a snad ještě větší množství výjimek, vám ani nepřipadá nijak složité a ani si neuvědomujete jejich použití. Avšak jen cizinci, kteří se učí česky, ví, jak je český jazyk těžký a složitý. Aby se někdo naučil mluvit a psát česky, je potřeba zvládnout několik hlavních okruhů.
Za prvé je nutno zvládnout skloňování. My nad koncovkami nijak nepřemýšlíme, máme je dokonale vžité, ale cizinec? Ten si nejprve musí určit rod jména, které chce skloňovat, poté si najít koncovku podle vzoru se kterým se ono jméno shoduje. Musí vědět, kdy se který pád používá, s jakými se pojí předložkami atd. Samozřejmě, že se mu skloňování vžije, ale bude to nějakou tu dobu trvat, a asi nikdy nebude mluvit zcela plynule, vždy bude muset alespoň trochu přemýšlet nad skloňováním a časováním.
Časování, a slovesa vůbec, to je druhé úskalí českého jazyka. Slovesa se rozdělují do několika tříd a určuje se u nich mnoho kategorií. Časování sloves je už trochu jednodušší než skloňování jmen, ale i zde číhá na cizince mnoho nesnází. Různé koncovky v různých časech se cizinec naučí snáze, co mu bude dělat větší problémy, bude shoda přísudku s podmětem. Ve shodě se totiž opět projevují jména a je nutno si zapamatovat různá pravidla pro určení měkkého či tvrdého i, y. Nejhorší to bude mít, když na něj někdo bude mluvit a při tom používat přechodníky. Přechodníky máme dvojího druhu: přítomné a minulé. Jde o speciální ohýbání sloves, kterému mnohdy nerozumí ani rodilí mluvčí, natožpak cizinec. Naštěstí se však jedná o zastaralé a méně používané tvary, které najdeme hlavně v literatuře a při běžné mluvě se s nimi moc nesetkáme.
Další skupinou problémů je psaní i,y spolu s dalšími pravopisnými libůstkami. Měkké a tvrdé i,y je kapitolou samo o sobě. Chudák cizinec, a nejen ten, se musí nejprve naučit několik desítek vyjmenovaných slov, k nim pak také musí umět odvodit příbuzná slova atd. Další nástraha s i,y je již zmíněná shoda přísudku s podmětem. Po i,y je také pro cizince důležité naučit se psát hojně se vyskytující slova se skupinami mě, mně, bě, bje, vě, vje atd. Pro tyto skupiny existuje pár pravidel a pár vyjímek potvrzující tyto pravidla. Další složitější věcí je psaní s,z,vz, které se řídí určitými předpisy. U některých slov lze při jiném významu psát jak s- tak z-, tudíž se cizinec musí naučit, jaký význam slova se pojí s jakou předponou.
Až po zvládnutí všech těchto pravidel, je cizinec schopen nejen obstojně mluvit, ale i psát bez větších pravopisných chyb.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama