Apelativizovaná jména v české slovní zásobě

26. ledna 2007 v 13:33 |  Český jazyk - referáty a seminárky
Apelativizovaná jména v české slovní zásobě
Vlastní jména
  • chápána jako doplňková část slovní zásoby, jako samostatná skupina
  • soubor vlastních jmen se v jednotlivých jazycích jednak zařazuje do systému běžné slovní zásoby, jednak vytváří svůj vlastní systém
  • některé rozdíly mezi systémem běžné slovní zásoby a souboru vlastních jmen jsou společné jazykům různých typů (např.: adaptace podob cizích zeměpisných jmen - v češtině Paříž místo Paris, v němčině Prag místo Praha)
  • soubor vlastních jmen je jedním ze zdrojů obohacování slovní zásoby jazyků
  • užití vlastních jmen v přeneseném významu je jedním z prostředků přechodu vlastních jmen k apelativům
Apelativa
  • apelativum = jméno nevztahující se ke konkrétnímu, jedinečnému objektu, např. řeka, muž, dům, lípa
  • proprium = jméno vztahující se ke konkrétnímu, jedinečnému objektu - osobě, místu, instituci apod., např. spisovatelka Jarmila Glazarová, město Brušperk, nakladatelství Paseka. Na základě konvence se obvykle píší s velkým počátečním písmenem
  • apelativa mající základ ve vlastních jménech mají buď podobu shodnou s podobou vlastního jména (např.: jidáš) nebo jsou z nich odvozena (např.: robinsonáda, švejkovat, …)
  • všechna apelativa mající shodnou formu s vlastním jménem nejsou však vždy jen pouhým výsledkem ztráty propriální funkce vlastního jména
  • shodná forma může být také výsledkem slovotvorných pochodů, jako je např.: zpětná drivace adjektivních podob zeměpisných nebo osobních jmen univerbizovaných pojmenování, např.: plzeňské pivo - plzeň, turecká káva - turek, arabský kůň - arab, ...apod.
  • tato apelativa jsou stylisticky různě diferencována a jsou také slovotvorným typem, podle kterého se pak tvoří řady dalších pojmenování
  • apelativum vzniklé ztrátou propriální funkce jména je podle Základní soustavy deonymické apelativum a to vzniklé: a) z vlastního jména vzniklé přímo bez změny formy - např.: janek
b) z vlastního jména odvozením pomocí formantu - např.: švejkovina
Apelativizace= proces, kdy se z vlastního jména (propria) stává obecné jméno a zpravidla rozšiřuje svůj význam, např. podle biblického města Sodoma označujeme všeobecnou morální zkázu, nebo místo, kde dochází k neřesti, obecným jménem sodoma. Opakem je proces proprializace
Deonymizace= z vlastního jména - psaného s velkým písmenem na začátku - se stalo slovo obecné
  1. Zdroje a motivy apelativizace vlastních jmen
  • zdroje apelativizace - a) osobní jména
b) místní jména
c) mytologická jména
d) biblická jména
e) literární jména
f) historická jména
  • soubor apelativizovaných jmen obsahuje - a) jména mezinárodně používaná
b) jména domácího původu
c) jména cizího původu
- např.: betlém, brajgl, grázl, káča, nána, …
  • mezinárodně apelativizovaná jména především z okruhu běžné slovní zásoby mají často základ ve vlastních jménech společných určité kulturní oblasti
  • pro evropské jazyky to jsou: a) jména biblická - např.: jidáš, benjamín
b) jména mytologická - např.: venuše
c) jména ze středověkých pověstí - např.: enšpígl
d) jména historická - např.:
e) jména ze světové literatury - např.: švejk
  • vlastní jména se apelativizují na základě vnějších nebo vnitřních věcných vztahů mezi jedincem-nositelem vlastního jména a třídou objektů
  • proces apelativizace může být: a) spontánní - založený na obecné známosti nositele jména, které se apelativizuje
b) vědomý, záměrný - tento proces se uplatňuje zejména pro potřeby odborného vyjadřování (často podle vědců, objevitelů - např.: curie, newton)
  • v české slovní zásobě jsou apelativa, jejichž souvislost s vlastními jmény je nepochybná, ale motiv apelativizace nelze vysvětlit (např.: kristýnka - typ dívky, která se výstředně obléká a chová - generace z doby 2. sv. války)
  1. Druhy apelativizovaných vlastních jmen, které jsou součástí slovní zásoby
  • soubor osobních jmen je bohatým zdrojem spontánně apelativizovaných jmen → důvodem je to, že si lidé nejvíce všímají sebe navzájem a své poznatky a hodnocení chtějí zkratkovitě a výstižně vyjádřit
  • výčet vlastních jmen ukazuje výrazný podíl osobních jmen v souboru apelativizovaných jmen a produktivitu apelativizace osobních a zeměpisných jmen
a) Antroponyma
  • aa) pravá
aaa) rodná jména oficiální i hypokrotistické podoby - např.: Barbora (barbora - tlustá, hloupá žena), Janek (janek - zmatený člověk)
aab) příjmení - např.: Petrovský (petrovský - loupežník)
aac) etnonyma - např.: Tatar (tatar - nechápavý člověk, s kterým se nedá domluvit)
  • ab) nepravá - jména bytostí, které si člověk představoval jako lidem podobné
aba) mytologická jména - např.: Kyklop (kyklop - expresivně silák, obr), Venuše (venuše - krásná žena)
abb) biblická jména - např.: Lazar (lazar - expresivně nemocný, zubožený člověk)
abc) pohádková jména - např.: Budulínek (budulínek - expresivně roztomilé, ale někdy neposlušné dítě)
  • ac) jména z pověstí a literární jména - např.: Eulenspiegel (enšpígl - šibal, šprýmař), Don Juan (donchuan - svůdce žen)
b) Toponyma
  • ba) zeměpisná jména
baa) zemí - např.: Kašmír (kašmír - tkanina)
bab) území - např.: Sibérie (sibérie - studený, drsný kraj)
bac) místní jména - např.: Damašek (damašek - tkanina)
  • bb) biblická, mytologická, … jména - např.: Eden (eden - knižně ráj)
c) Chrématonyma - jména uměleckých děl - např.: Odyssea (odysea - bludná pouť, putování)
  1. Zařazení apelativizovaných jmen do slovních druhů
  • většina apelativizovaných jmen se řadí mezi substantiva
  • malá část se řadí k adjektivům - např.: bordó
  • ještě také můžeme uvést ctoslovečné užití, které ale zaznamenáváme jen u tvarů osobních jmen - např.: prokrista, kristepane, …
  1. Podoby apelativizovaných jmen
  • cizí vlastní jména se vyskytují v jednotlivých jazycích v původní podobě nebo se adaptují podle typu jazyka, v kterém žijí
  • apelativizovaná jména se pak pravopisnou podobou buď shodují s původní nebo adaptovanou - podobou vlastního jména
  • pokud mají vlastní jména dublety, (= dvojice jazykových jednotek tvarově , hláskově, pravopisně, významově, etymologicky a jinak podobných - např.: brambor - brambora), apelativizovaná jména mají podobu "progresivnější" nebo se adaptují samostatně
  • v některých případech bylo z cizího jazyka přijato vlastní jméno již apelativizované
  • dvě podoby zakladního vlastního jména jsou jako apelativizovaná jména někdy rozlišeny stlylisticky nebo významově
  1. Gramatické rozdíly mezi apelativizovanými jmény a základními vlastními jmény
  • při užití AJ osobních jmen mužských jako pojmenování objektů jiných tříd, než ke které patří osoba-nositel jména - např.: přírodních útvarů, jevů, věcí, předmětů, pokrmů,..., se životný rod mění v neživotný a také se mění typ skloňování
  • AJ shodná podobou s etnonymy - např.: indián, nebo univerbizací - např.: turek, se v singuláru skloňují jakoí mužská životná nebo mají skloňování smíšené
  1. Odvozování z AJ
a) jména přechýlená
  • přechylování u AJ je ojedinělé
  • VJ nositelů výrazných vlastností nebo jména dříve běžná v určité společenské vrstvě jsou sama symbolem výrazných vlastností mužů a žen → AJ pak přsně vypovídají o vlastnostech příslušníků celé třídy - např.: donchan, megera, …
  • jména obecné povahy jsou přechýlená jen některá - např.: mecenáška, robinsonka
b) jména zdrobnělá
  • zdrobňování u Aj je též ojedinělé
  • existují buď paralelně u VJ a AJ např.: Adámek - adámek (nahý chlapec) nebo se vytvořila až u AJ např.: Benjamín - benjamínek (nejmladší člen rodiny)
  • zdrobněliny AJ se stylisticky shodují se zdrobnělými podobami VJ, ale významově se někdy liší např.: barbora - tlustá, hloupá žena, barborka - větévka uříznutá na svátek sv. Barbory
  1. Polysémnost AJ
  • AJ nepojmenovávají vždy jen jednu třídu objektů
  • souvislost různých tříd objektů je různá vzhledem k nositeli VJ
a) třídy objektů souvisí se základním VJ chápaným jako symbol určitých vlastností na základě stejných distinktivních rysů- např.: goliáš - AJ je nejblíže nositeli tohoto jména v prvním významu "velký silný člověk nebo zvíře, v dalším významu odpadá distinktivní rys "člověk nebo jiný živý tvor" a zůstává pouze rys "velikost"
b) třídy objektů souvisí se základním VJ na základě některých distinktivních rysů a vztahů - např.: siréna - dva významy tohoto slova spojuje distinktivní rys upoutávání pozornosti
c) třídy objektů souvisí se základním VJ na základě různé motivace- např.: jidáš - první význam souvisí s apoštolem Jidášem jako symbolem zrady, druhý a třetí význam (pečivo, oheň) souvisí s prvním na základě věcných vztahů
d) třídy objektů souvisí mezi sebou - přímou souvislost se základním VJ má pouze první význam AJ - např.: derby - dostihy - přímá souvislost se zakladatelem, derby - jako utkání dvou klubů - souvisí s propriem sekundárně přes první význam
e) jedna třída objektů souvisí přímo se základním VJ, další je však již výsledkem užití základního propria speciálně užitého
8. Synonymie a antonymie
  • AJ existují v české slovní zásobě jako:
a) jediná pojmenování bez synonym- např.: apač
b) jsou v synonymickém vztahu k jménům nepropriálního původu
ba) bezpříznaková - např.: adam - naháč
bb) příznaková - např.: herkules - silák
bc) knižní - např.: grácie - půvab
c) synonymie mezi apelativy propriálního původu, protože každé AJ pojmenovává třídu objektů velmi specifických, vyhraněných rysů- např.: megera - furie - lítice
  • antonymii soubor AJ nevykazuje, protože AJ pojmenovávají zpravidla úzce specifikované a nesystematicky volené třídy objektů
  • jednotlivá AJ významového pole "lidské vlastnosti" nejsou synonymy, protože je není možné v konkrétní promluvě zaměnit
  1. Přenesené užití AJ
  • přenesené užití u AJ je ojedinělé - můžeme ho nalézt např.: u slova maratón - to byl dnes maratón
  1. AJ ve frazeologii
  • ve frazeologických spojeních se uplatňují AJ méně než VJ
  • mezi užitím AJ a VJ ve frazeologických spojeních j různá míra závislosti a vztahů mezi AJ a VJ → a) AJ se uplatňují bez protějšku VJ - např.: tropit si kašpary
b) Užití AJ a VJ ve frazeologických spojeních není na sebe významově vázáno -např.: vypadá, jako by se ženil s belzebubem
  1. Frazologická spojení a s užitím VJ jako východisko apelativizace
  • frazeologická přirovnávací spojení by bylo možno považovat za určitý stupeň přechodu VJ k apelativní zásobě
  • v české slovní zásobě můžeme sledovat mezi frazeologickými spojeními a AJ četné paralely - např.: krásná jako Venuše - venuše - krásná žena
Shrnutí
  • pojmy apelativizace a apelativizované jméno vycházejí z cíle procesu ztráty propriální funkce vlastního jména
  • AJ v české slovní zásobě jsou: a) domácího původu
b) cizího původu
  • AJ domácího i cizího původu jsou vznikla buď přirozeným vývojem, nebo byla vědomě vytvořena pro potřeby odborného vyjadřování
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kachna kachna | E-mail | 9. července 2011 v 19:29 | Reagovat

Ahoj, prosím můžu se zeptat, z čehos čerpal? Je tu spousta informací, které nejsou v žádné mluvnici ani práci o vl. jménech, co jsem zatím prošla.. Koukám, že poslední příspěvek je z 2007, ale fakt bych byla vděčná, kdybys mi dal vědět. Dík moc, i za share, je to přínosné :)

2 Mates Mates | E-mail | 14. prosince 2012 v 11:04 | Reagovat

Ahoj, taky by mě zajímalo, z čehos čerpal, protože nic podobného nemůžu najít a nutně bych to teď potřebovala - můžeš mi prosím pomoci? Díky :)

3 Zuza Zuza | 11. února 2014 v 11:35 | Reagovat

Ahoj, dost informací o apelativech a všech ostatních jménech je v Encklopedickém slovníku češtiny (NLN, 2002). U každého hesla jsou i další odkazy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama